Jak se vyvíjí dětská řeč?

Jak se vyvíjí dětská řeč?

Vývoj lidské řeči patří k nejpozoruhodnějším jevům, rodiče mají ve vývoji svého dítěte jisté mezníky, ke kterým se upínají, ať je to první úsměv, přetočení na bříško, první sed, první krůčky, tak jedním z mezníků vývoje jsou první slůvka. Často se rodičům stává, že pokud jejich děti s příchodem prvního roku nezačnou vyvozovat první slůvka, začínají se bát. Prvním a velmi důležitým faktem je to, že sice existují mezníky ve vývoji řeči, ale nelze tento vývoj přesně a striktně členit. Mnoho lidí si neuvědomuje, že vývoj lidské řeči probíhá vlastně již po narození, jelikož vývoj se člení na přípravné období vývoje řeči a období vlastního vývoje řeči.  Na oba se teď zaměříme konkrétněji.

Přípravné období

Už důležitý aspekt je křik, možná se to bude zdát neuvěřitelné, ale už toto je komunikační projev. Jedná se vlastně o první projev po narození, představme si situaci, kdy dítě přichází na svět. Z pohodlí matčiny dělohy, kde je klid, přítmí, teploučko, měkoučko…A najednou se ocitne ve světě, kde je hluk, zima, mnoho světla. První křik po narození si teda můžeme přeložit jako „pomoc, něco se děje a já nevím co“. Existují i jiné druhy porodů, při kterých novorozené děti nekřičí, ale kýchnou. Ne vždy tedy po narození, a seznamování se s okolním světem, musí přijít pláč. Ale o tom možná jindy J.

Broukání

žvatlání

To, že se děti narodí jiným stylem, ovšem neznamená, že nebude křičet nikdy. Křik a pláč je přirozeným projevem dětí a v prvních dnech života se tento křik dá považovat za reflexní. Existují děti, které prokřičí dny, a jsou děti, které si hrají a své dny tráví zkoumání svých ručiček. Děti také velice brzo rozliší zvuky od lidského hlasu a také tak reagují. Již u malého novorozeného dítěte je možné rozpoznávat typy křiků, po 6. týdnu života dostává křik citové zabarvení. Je možné, že jste si u dětí všimli křiku, který má takový tvrdý hlasový začátek, který jednoznačně poukazuje na nespokojenost. Dále existuje křik, který má měkký hlasový začátek, lahodí tedy našemu uchu více, tímto typem křiku děti dávají najevo spokojenost. S postupem času se zvětšuje i rozsah a škála zvuků – tyto zvuky s měkkým hlasovým začátkem známe spíše pod pojmem broukání. Na toto období navazuje období pudového žvatlání, jedná se vlastně o hru s mluvidly, děti si pohrávají s jazykem, pohybem čelistí, rtíky, provádí pohyby ústy jako při žvýkání a toto doplňují zvuky. Pudové žvatlání se vyskytuje u všech dětí bez rozdílu světadílu či kultury, a pro zajímavost, i děti se sluchovým postižením (u dětí se sluchovým postižením dochází k rozdílu v další fázi, a to napodobivém žvatlání). Toto období lze vymezit do 6. měsíců života. Na období pudového žvatlání navazuje období napodobivé, které spadá přibližně do 6. – 8. měsíce života. Tady již dítě začíná zapojovat sluch i zrak a začíná sledovat pohyby maminky a blízkého okolí, začíná napodobovat hlásky mateřského jazyka, ale dříve než začne napodobovat hlásky, je nápadnější nápodoba melodií a rytmu řeči. 

V tomto období se děti snaží napodobovat hlásky, v tomto období si často rodiče pletou první slůvko s experimentováním s mluvidly. Někdy se může stát, že děti opakují tatata nebo mamama, z těchto sledu slabik jednou skutečně bude slůvko, ale až v době, kdy dítě pochopí jeho význam. Do té doby mluvíme o fyziologické echolálii. A proč tedy děti nejčastěji vyslovuji mama, tata, baba, dada, apod.? Je to jednoduché, artikulačně nejsnadnější je výslovnost neutrálního A v kombinaci retních hlásek, tedy P, B, M, ale také závěrová hláska T. Abychom dokončili myšlenku s dětmi neslyšícími, v tomto období tyto děti začínají mít obtíže a jedná se o důležitý diagnostický moment, jelikož tyto děti postupně žvatlat přestávají a nenapodobují, důvod je snadný, chybí to důležité, tedy zpětná sluchová vazba.

Další stádium je rozumění řeči, které nastupuje přibližně mezi 10. a 12. měsícem. Děti v tomto období začínají chápat řeč, nechápe sice plně obsah slov, ale uvědomuje si to, jakým způsobem mluvíme, čím naši promluvu doprovázíme (mimika, hlasitost, gesta). A vzhledem k tomu, že děti jsou velmi učenlivé, velice brzy začínají slova nabývat na významu.  Děti se učí rozumět prvním básničkám, jednoduchým pokynům a je takové obrovská zábava sledovat dospělé, jak reagují, když děti zvednou ruce nad hlavu a očekávají typickou větu „no ano, tak jsi veliký J“.

Stádium vlastního vývoje řeči

A je to tady, dlouho očekávaný okamžik, dítko řeklo první slůvko. Ovšem existují rodiče, kteří si někdy zaměňují právě experimentování s mluvidly (tatatatata, mamamama…) za první slovo. První slovo dítě vědomě vysloví za určitým účelem. Může se stát, že nás dítě překvapí tím, že první slovo není ani máma, ani táta, ale něco, co dítě mimořádně zaujalo, například „haf, bota, pápá“. Dítě tedy prolomilo práh pochopení a zároveň i práh proslovení. To, že dítě řekne první slůvko, ještě neznamená úplný konec žvatlání. Slovo pro začátek nahrazuje celou větu, schválně, co všechno může znamenat „ham“ a „haf“? Slovo se prvně přiřazuje ke konkrétnímu – „haf“ je jenom náš Alík, ale postupem času už je haf i sousedův pes, pes, kterého potkáme na ulici a třeba i plyšová hračka. Ale když ono je toho tolik, co se dá pojmenovat a slovní zásoba se rozšiřuje – rodí se první věta.

Možná bude jednodušší si řeč představit v souvislosti se čtyřmi jazykovými rovinami.

Gramatika

Gramatiku můžeme blíže zkoumat až po prvním roce života, kdy děti produkují první slovíčka, které ovšem zpočátku se neskloňují, nijak neohýbají. Přibližně v  1,5 – 2 letech děti začínají tvořit dvouslovné věty „máma pápá“. Děti prvně ze slovních druhů používají podstatná jména a později slovesa. Mezitím si můžeme všimnout tzv. onomatopoických slov, volně přeloženo zvukomalebná slova (pipi, bum, bác). Postupně děti začínají přidávat přídavná jména a postupně i osobní zájmena, to je mezi 2. – 3. rokem života. V tomto období začíná dítě i skloňovat. Po třetím roce už umí používat jednotné a množné číslo. Nejpozději si děti osvojují číslovky, předložky a spojky. Při skládání vět si můžeme povšimnout, že děti dávají na první místo ve větě to slovo, které pro ně má nejdůležitější význam.  Mezi 3. – 4. rokem už děti začínají zvládat mluvit v souvětí.  Možná jste si všimli, že děti někdy nesprávně skloňují a třeba vytvoří dobrý – dobřejší, nepanikařte, do 4 let se jedná o zcela přirozený jev, který nazýváme fyziologický dysgramatismus, ovšem pokud toto přetrvává i po 4.roce, vyhledejte odborníka.

Slova

O rozvoji slovní zásoby jsme si už napsali výše, možná si ještě uvedeme, že v období přibližně 1,5 mluvíme o období otázek „Co je to?“ „Kdo je to?“. V období 3,5 roku už začínají složitější otázky, a to „Proč?“, respektive „Kdy?“. Jenom pro představu si uvedeme tabulku s průměrným počtem slov, zdůrazňuji slovem PRŮMĚRNÝM.

Věk	Průměrný počet slov
1 rok	5
1,5	70
2	270 – 300
2,5	350 – 450
3	1 000
3,5	1 200
4	1 500
5	2 000
6	2 500 – 3 000

Zvuky a výslovnost

Dá se říci, že nesprávná výslovnost je denním chlebem téměř každého logopeda. Rozvoj výslovnosti se řídí pravidlem nejmenší námahy, tedy děti se nejprve učí hlásky, které jsou nejméně náročné. Nejsnadnější jsou tedy samohlásky, následně hlásky retné (P, B, M). Pořadí upevňování si hlásek můžeme seřadit následovně:

Závěrové – p,b,m,t,d,n,ť,ď,ň, k,g

Úžinové – f,v,j,ch,s,z,š,ž

Polozávěrové a úžinové se zvláštním tvořením – c,č,l,r,ř

Sykavky: již je začínají používat tříleté děti, ale dost často nepřesně. Pokud dítě neumí ještě měkké hlásky ť, ď, ň, nepoužívá často ani č, š, ž (tyto hlásky jsou z artikulačního pohledu velice podobné). Spíše dítě používá c, s, z (masinka). V opačném případě se může stát, že děti naopak vyslovuje č, š, ž(šobota) a řada ostrých sykavek si dává načas. Někdy se může stát, že dítě sykavky neumí a nahrazuje je jinými hláskami, nejčastěji T (matynka). Nelze přesně určit to, v jakém pořadí se dítě naučí vyslovovat sykavky, je to velice variabilní a hlavně individuální.

Měkčení: z počátku je pro dítě obtížné rozlišovat hlásky jako T a Ť, D a Ď. Toto se dítě postupně naučí s tím, jak se naučí ovládat svaly mluvidel a zpřesní se tzv. fonematický sluch. Obvykle se tak děje po čtvrtém roce života.

Hláska K: tato hláska je často chybně vyslovovaná, respektive nahrazovaná (točta). Někdy se může stát, že děti zvládají složitější hlásky na výslovnost, než je K, ale chce to trpělivost a čas. Samozřejmě je vhodné dítěti pomoci reedukačními technikami, ale přiměřenou.

L, R a Ř: patří k posledním hláskám, které se objevují. Nejčastěji se dítě naučí prvně vyslovovat L, poté R a až poslední Ř. Lze říci, že všechny tyto hlásky jsou poměrně složité, ale z hlediska jejich tvorby se L musí zvednout a dotknout patra a spustit dolů, kdežto R ještě nahoře musí zakmitat. A co teprve Ř, tato hláska musí zakmitat ve zmenšeném prostoru (zuby jsou totiž u sebe) a vícekrát. Může se ale stát, že se Ř objeví ještě před R. Méně pravděpodobné je, že se L objeví jako poslední. Vzhledem k tomu, že tyto hlásky jsou poměrně složité, začínají se objevovat po pátém roce života. Existují ale děti, které potřebují čas do sedmi let. Sedm let je totiž mezník pro fixaci hlásek a celkově mluvních návyků.

Rozlišování hlásek: někdy děti zvládnou říci hlásku izolovaně ššš, ale ve slově je to pro ně obtížně a mohou jej nahrazovat (matinka). Nebo může se stát, že když se ve slově vyskytuje jedna hláska (šaty), tak je to v pořádku, ale při výskytu dvou hlásek už dítě může mít s výslovností obtíž (sušenka). Zkusme se vžít do dítěte. Vyslovit hlásku samostatně může být náročné, ale více náročné je její zařazení ve slově. A co teprve, když v jednom slově jsou tyto náročné hlásky dvě? Vývoj dětské řeči a výslovnosti prochází etapami, stane se, že některá etapa už je s vývojem u konce, kdežto jiná ještě ne.

KLENKOVÁ, Jiřina. Kapitoly z logopedie I. Brno: Paido, 1996. Edice pedagogické literatury. ISBN 8085931419.

KUTÁLKOVÁ, Dana. Průvodce vývojem dětské řeči: logopedická prevence. 5., přeprac. vyd. Praha: Galén, c2009. ISBN 9788072625987.