Možnosti
komunikace
Komunikace, co to vlastně znamená? Komunikaci
lze chápat z několika hledisek, znamená něco spojovat (cokoliv), ale pro
naše účely je důležitý její význam sociální. Předávání informací, komunikace je
totiž neoddělitelnou součástí kontaktu s okolím. Prostřednictvím
komunikace navozujeme vztahy, sdělujeme, jaké jsou naše pocity, jak prožíváme
určitou situaci a podobně, každý si jistě dosadí to své. Komunikace se člení na
verbální a neverbální. Verbální
komunikace je realizována prostřednictvím příslušného jazyka a velmi
jednoduše lze říci, že se jedná o komunikaci prostřednictvím slov, záleží již
na konkrétné osobě, či situaci, zda bude komunikace probíhat na formální,
emocionální či neformální úrovni. Možná si ani neuvědomujeme, že více než naše
slova o náš vypovídá naše tělo - neverbální
komunikace, která je pro naše potřeby teď hlavní. Slova mohou zakrýt naši skutečnou
náladu, můžeme se přetvařovat, ale naše tělo nás stejně prozradí, přece se
říká, že oči jsou okna do duše, tam je mnohé poznat. Neverbální projevy se
člení na mimiku (pohyby
svalů obličeje, zejména kolem úst a očí), haptiku (kontakt dotykem – podání ruky,
poplácání apod.), proxemiku (vzdálenosti mezi lidmi
při komunikaci), posturika
(držení, postoj těla), kinezika a její součást gestika (pohyby těla), pohledy a zrakový kontakt,
chronemika (hospodaření s časem). Všechny tyto komponenty doplňují
komunikaci mluvenou, ale v případě, že lžeme, nás stejně prozradí. A díky
této neverbální komunikaci se můžeme přiblížit i těm, co dle některých,
„nekomunikují“.
Jak
komunikují ti, co nemluví?
Je velmi důležité zmínit je, že
nekomunikovat nelze, a to především proto, že komunikujeme celým tělem, jak již
vyplývá z výše uvedeného. U osob s různým typem postižení, či jejich
kombinací je možné využít různé komunikační systémy, těmto systémům říkáme alternativní nebo augmentativní. Alternativní neboli náhradní, ty komunikační
systémy, které plně nahrazují verbální komunikaci, a systémy augmentativní
(doplňkové), které napomáhají doplnit verbální komunikaci, která není
dostačující. Tyto systémy jsou velice variabilní a mohou být plně přizpůsobeny potřebám
konkrétního jedince. A pro koho jsou tedy tyto komunikační systémy vhodné? Zjednodušeně
řečeno, pro všechny, kdo mají problémy v komunikačním procesu (dětí,
dospělí, senioři, osoby s postižením – autismus, tělesné, mentální, zrakové,
sluchové i těžké kombinované, osoby po CMP, úrazech, degenerativních
onemocněních, při nádorech, atp., atp.)
Komunikační systémy mají různé podoby,
díky kterým mohou být tak přizpůsobitelné konkrétním potřebám jedince. Mohou
existovat bez pomůcek (využiti
pohybů, neverbálních aspektů komunikace, znaky, apod.). V opačném případě
lze využít a aplikovat komunikační systémy s pomůckami
(využívání předmětů denní potřeby či jejich zmenšenin, obrázků, fotografií,
apod.). Současná doba je nakloněna technickému pokroku, který se nevyhnul ani
oblasti AAK, proto můžeme členit systémy s pomůckami technickými (programy
pro rozvoj komunikace pro PC, tablety, komunikátory apod.) či netechnickými,
které mohou například řadit obrázky či fotografie do komunikačních tabulek,
které mohou být řazeny do komunikačních knih, samozřejmě s přizpůsobením
se konkrétnímu člověku.
Co je důležité
pro výběr správného komunikačního systému?
Důležité je porozumění slovům a chápání
jazyka (gramatika, syntax, atp.) a to, zda jedinec umí komunikovat verbálně a
do jaké míry. Pro to, aby výběr komunikačního systému byl správný a vyhovující
konkrétní osobě, musíme brát v potaz schopnost vykonávání přesných pohybů
(pro aplikaci komunikačního systémů, u kterého je zapotřebí využívání gest či
znaků), z podobného důvodu je důležitá znalost funkce smyslových orgánů,
tedy sluchu a zraku. Pro správný výběr je vhodné znát dobu práceschopnosti
jedince, věk a předpoklad dalšího rozvoje neboli prognózy. Samozřejmě je
nezbytné znát mentální schopnosti a možnosti jedince, v případě, že by byl
vybrán systém, který neodpovídá těmto schopnostem, mohlo by dojít
k demotivaci na straně jedince i pečovatele, který je nezbytnou součástí
pro nácvik a budoucí komunikační úspěch.
Jaké tedy jsou
komunikační systémy?
Komunikačních
systémů je velké množství, existují systémy, které jsou určené pro určitý typ
postižení, můžeme vyjmenovat skupinu AAK systémů pro osoby s hluchoslepotou
existuje například TADOMA, jedná se
o jakési čtení řeči hmatem. Ruka osoby s postižením se dotýká obličeje a
krku mluvící osoby (palec se dotýká rtů a cítí i pohyby čelistí a jazyka,
ostatní prsty ohmatávají tváře, čelist a hrdlo). Dalším systémem, který můžeme
zmínit je taktilní znakový jazyk,
základem je znakující osoba a osoba s postižením ohmatává ruce znakující
osoby. Znaky vychází z klasického znakového jazyka pro osoby se sluchovým
postižením, ovšem jsou poupraveny pro potřeby hluchoslepých. Dále je možné
uvést Lormovu abecedu, která spočívá
v dotecích dlaně, kdy jednotlivé body odpovídají písmenu abecedy. Je možné
využít i upravenou formu prstové
abecedy, vpisování tiskacích písmen do dlaně, apod. Všechny tyto systémy
předpokládají znalost abecedy. Pro osoby, které se stali hluchoslepými ještě
před osvojením řeči, je možné využít dalších metod. Musíme upozornit, že je i
osoby s hluchoslepotou mají zbytky zraku a sluchu, které je možné využít.
A tento fakt využíváme i pro výběr komunikačního systému.
Lormova abeceda
Metoda TADOMA
Jedním z nejvyužívanějším AAK
systémem v našich končinách jsou piktogramy.
Pomocí piktogramů jsou zvyklí komunikovat i osoby bez postižení, piktogramy nás
provází téměř všude, ovšem některým osobám mohou nahradit či doplnit
komunikaci. Existuje několik variant piktogramů, každá země má jinou variantu,
ovšem podstata zůstává stejná. V případě, že osobě nevyhovují piktogramy,
je možné zvolit i fotografie, či barevné obrázky, ze kterých jsou nadále
tvořeny tabulky či knihy, vše dle potřeb jedince. Jako doplňující dynamický
komunikační systém lze uvést znak do
řeči. Tento systém je vhodný pro osoby, které dovedou komunikovat verbálně,
ovšem nedostatečně, tedy nedostatečnou verbální komunikaci doplňují klíčové
znaky. Tento systém napomůže nejen k vyjádření, ale i k porozumění.
Znak do řeči je vhodný především pro osoby s mentálním postižením,
případně autismem, dysartrií, dyspraxií. Dalším systémem je Makaton, tento komunikační systém je
založen na využívání manuálních znaků, obrázků a mluvené řeči, vzhledem ke
komplexnosti systému je možné jej využít u osob s mentálním, tělesným a
kombinovaným postižením, autismem, ale i u osob s postižením sluchovým.
Pro osoby s opravdu těžkým postižením a kombinovaným postižením lze využít
facilitované komunikace, která je
velmi rozporuplným komunikačním systémem. Podstatou je přidržování ruky či
zápěstí osoby s postižením a zajišťuje tak zpětnou vazbu, tedy to, co chce
jedinec sdělit. Pro komunikační potřeby je možné využívat piktogramy, obrázky,
fotografie, předměty, či cokoliv, co dopomůže ke komunikaci. Cílem je postupně
omezovat podporu druhé osoby. Rozporuplnost tohoto systému vychází
z možnosti ovlivňování ruky, a tím i vůle jedince s postižením. Další
pomůckou pro osoby, které nemluví, a mohou komunikovat pouze pohybem očí, je možné
využít tabuli ETRAN – N. Na této
tabuli, která je vyrobena nejčastěji z plexiskla, jsou na okrajích
umístěny symboly, na které jedinec ukazuje pohybem očí. Symboly jsou
přizpůsobovány mentálním možnostem jedince.
Osoby s těžkým a kombinovaným postižením mohou využít je komunikace
na bazální úrovni, tedy bazální forma
komunikace. Cílem je vytvořit pocit komunikačního bezpečí prostřednictvím
tělesného prožitku (pomocí vibrací, orálních, vizuálních podnětů a doteků).
Nezbytné u osob s těžkým kombinovaným postižením je schopnost vcítit se do
jejich pocitů a prožitků. Detailněji se tímto typem komunikace budeme zabývat
příště. Poměrně známým komunikačním systémem je VOKS (neboli výměnný obrázkový komunikační systém). VOKS bývá
nejčastěji spojován s diagnózou autismu, ale je vhodný i pro jiné typy
postižení (mentální postižení, dysfázie, apod.). Princip VOKS je ve výměně
obrázku za konkrétní předmět. Obrázky jsou umístěny v komunikačních
tabulkách a následně v komunikační knize, která tvoří v komunikaci
jistý řád, což je pro osoby s autismem velmi důležité – jistota a řád.
Komunikační
systémy u různých kombinací postižení
A
teď trochu konkrétněji. Ač je problematika komunikace osob s kombinovaným
postižením poměrně složitá a velice individuální, pokusíme se alespoň nastínit,
které systémy je možné využít u různých kombinací. Opět ale připomínáme, že se
jedná i situaci zcela individuální a každému může vyhovovat něco jiného.
U
osob s kombinací tělesného a mentálního postižení je možné využít takový
systém, který bude odpovídat jak tělesnému, tak i mentálnímu stavu. U osob
s touto kombinací je nejvhodnější využít právě piktogramy či barevné
obrázky. V případě, že jedinec je ztížen těžším stupněm mentálního
postižení a piktogramy či obrázky jsou velmi abstraktní, je možné využít buď
konkrétní předměty pro komunikaci, nebo tzv. zástupné předměty, tedy zmenšeniny
předmětů denní činnosti nebo také fotografie. Je také možné využít také znaky,
to ovšem bude záležet na možnosti jedince vykonávat cílený pohyb.
Z komunikačních systémů by se dal tedy využít znak do řeči, MAKATON, VOKS,
již zmíněné obrázky, fotografie, předměty či v případě těžké kombinace
postižení facilitovanou komunikaci či bazální formu komunikace.
U
jedinců, kteří mají kombinaci mentálního a zrakového postižení, je důležité
využít ostatní smysly, které mohou na velmi dobré úrovni zkvalitnit komunikaci.
U těchto lidí je možné nacvičovat velmi známé Braillovo písmo, ale pokud to
mentální úroveň nedovolí, není dobré nic lámat přes koleno. Pokud mentální
úroveň neumožňuje chápat písmo, které je skutečně velmi abstraktní, je možné
využít speciálně upravených piktogramů či obrázků, které jsou vystouplé, tzv.
reliéfní, a jedinec je tak může vnímat hmatem. Aby vjem byl komplexní, je také
možné v obrázku využívat různé povrchy a materiály. Takto se dá upravit
také například komunikační systém VOKS (výměnný obrázkový komunikační systém),
který je možné využít. Ale vzhledem k tomu, že zrakové postižení může mít
různé stupně, je velmi žádoucí využívat kompenzační pomůcky pro zrakově
postižené (televizní lupy, turmon, čtecí zařízení, apod. – v případě zájmu
se k tomuto tématu ještě vrátíme).
Velmi
jedinečná a také náročná kombinace postižení je hluchoslepota. U tohoto
postižení je velmi málo pravděpodobné, že jedinec bude plně neslyšící a plně
nevidomí, ve většině případů se dá pracovat se zbytky sluchu či zraku, což se
dá říci, že je pro rozvoj komunikace nezbytné. U těchto osoby se dají využít
zástupné předměty. Je možné, že jedinec tento předmět částečně uvidí, ale je
důležité, aby jej poznal hmatem. Pokud má jedinec zrak na tolik zachovalý, že je
schopen jím vnímat, je velmi vhodné tyto zbytky zraku nadále rozvíjet. Není
dobré si myslet, že tím zbytky zraku ušetříte, naopak. Tato skupina osob má
specifické komunikační systémy, které nejsou zmíněny, ale v případě zájmu
se jimi budeme nadále zabývat. Ve zkratce si je zmíníme. Je možné využít
znakování ruku v ruce, znakování na tělo, Braillovo písmo, Lormovu
abecedu, TADOMA, apod.
Facilitovaná komunikace
ETRAN N
Lormova abeceda
MAKATON
VOKS
Doporučená
literatura:
Šarounová,
J. et al. (2014). Metody alternativní a augmentativní komunikace (Vyd. 1. ed.).
Praha: Portál.
Janovcová, Z. (2004).
Alternativní a augmentativní komunikace: Učební text (1. vyd. ed.). Brno:
Masarykova univerzita.
Žádné komentáře:
Okomentovat