neděle 3. prosince 2017

Možnosti komunikace (AAK)

Možnosti komunikace

Komunikace, co to vlastně znamená? Komunikaci lze chápat z několika hledisek, znamená něco spojovat (cokoliv), ale pro naše účely je důležitý její význam sociální. Předávání informací, komunikace je totiž neoddělitelnou součástí kontaktu s okolím. Prostřednictvím komunikace navozujeme vztahy, sdělujeme, jaké jsou naše pocity, jak prožíváme určitou situaci a podobně, každý si jistě dosadí to své. Komunikace se člení na verbální a neverbální. Verbální komunikace je realizována prostřednictvím příslušného jazyka a velmi jednoduše lze říci, že se jedná o komunikaci prostřednictvím slov, záleží již na konkrétné osobě, či situaci, zda bude komunikace probíhat na formální, emocionální či neformální úrovni. Možná si ani neuvědomujeme, že více než naše slova o náš vypovídá naše tělo - neverbální komunikace, která je pro naše potřeby teď hlavní. Slova mohou zakrýt naši skutečnou náladu, můžeme se přetvařovat, ale naše tělo nás stejně prozradí, přece se říká, že oči jsou okna do duše, tam je mnohé poznat. Neverbální projevy se člení na mimiku  (pohyby svalů obličeje, zejména kolem úst a očí), haptiku (kontakt dotykem – podání ruky, poplácání apod.), proxemiku (vzdálenosti mezi lidmi při komunikaci), posturika (držení, postoj těla), kinezika a její součást gestika (pohyby těla), pohledy a zrakový kontakt, chronemika (hospodaření s časem). Všechny tyto komponenty doplňují komunikaci mluvenou, ale v případě, že lžeme, nás stejně prozradí. A díky této neverbální komunikaci se můžeme přiblížit i těm, co dle některých, „nekomunikují“.
Jak komunikují ti, co nemluví?

Je velmi důležité zmínit je, že nekomunikovat nelze, a to především proto, že komunikujeme celým tělem, jak již vyplývá z výše uvedeného. U osob s různým typem postižení, či jejich kombinací je možné využít různé komunikační systémy, těmto systémům říkáme alternativní nebo augmentativní. Alternativní neboli náhradní, ty komunikační systémy, které plně nahrazují verbální komunikaci, a systémy augmentativní (doplňkové), které napomáhají doplnit verbální komunikaci, která není dostačující. Tyto systémy jsou velice variabilní a mohou být plně přizpůsobeny potřebám konkrétního jedince. A pro koho jsou tedy tyto komunikační systémy vhodné? Zjednodušeně řečeno, pro všechny, kdo mají problémy v komunikačním procesu (dětí, dospělí, senioři, osoby s postižením – autismus, tělesné, mentální, zrakové, sluchové i těžké kombinované, osoby po CMP, úrazech, degenerativních onemocněních, při nádorech, atp., atp.)
Komunikační systémy mají různé podoby, díky kterým mohou být tak přizpůsobitelné konkrétním potřebám jedince. Mohou existovat bez pomůcek (využiti pohybů, neverbálních aspektů komunikace, znaky, apod.). V opačném případě lze využít a aplikovat komunikační systémy s pomůckami (využívání předmětů denní potřeby či jejich zmenšenin, obrázků, fotografií, apod.). Současná doba je nakloněna technickému pokroku, který se nevyhnul ani oblasti AAK, proto můžeme členit systémy s pomůckami technickými (programy pro rozvoj komunikace pro PC, tablety, komunikátory apod.) či netechnickými, které mohou například řadit obrázky či fotografie do komunikačních tabulek, které mohou být řazeny do komunikačních knih, samozřejmě s přizpůsobením se konkrétnímu člověku.

Co je důležité pro výběr správného komunikačního systému?

Důležité je porozumění slovům a chápání jazyka (gramatika, syntax, atp.) a to, zda jedinec umí komunikovat verbálně a do jaké míry. Pro to, aby výběr komunikačního systému byl správný a vyhovující konkrétní osobě, musíme brát v potaz schopnost vykonávání přesných pohybů (pro aplikaci komunikačního systémů, u kterého je zapotřebí využívání gest či znaků), z podobného důvodu je důležitá znalost funkce smyslových orgánů, tedy sluchu a zraku. Pro správný výběr je vhodné znát dobu práceschopnosti jedince, věk a předpoklad dalšího rozvoje neboli prognózy. Samozřejmě je nezbytné znát mentální schopnosti a možnosti jedince, v případě, že by byl vybrán systém, který neodpovídá těmto schopnostem, mohlo by dojít k demotivaci na straně jedince i pečovatele, který je nezbytnou součástí pro nácvik a budoucí komunikační úspěch.

Jaké tedy jsou komunikační systémy?

Komunikačních systémů je velké množství, existují systémy, které jsou určené pro určitý typ postižení, můžeme vyjmenovat skupinu AAK systémů pro osoby s hluchoslepotou existuje například TADOMA, jedná se o jakési čtení řeči hmatem. Ruka osoby s postižením se dotýká obličeje a krku mluvící osoby (palec se dotýká rtů a cítí i pohyby čelistí a jazyka, ostatní prsty ohmatávají tváře, čelist a hrdlo). Dalším systémem, který můžeme zmínit je taktilní znakový jazyk, základem je znakující osoba a osoba s postižením ohmatává ruce znakující osoby. Znaky vychází z klasického znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením, ovšem jsou poupraveny pro potřeby hluchoslepých. Dále je možné uvést Lormovu abecedu, která spočívá v dotecích dlaně, kdy jednotlivé body odpovídají písmenu abecedy. Je možné využít i upravenou formu prstové abecedy, vpisování tiskacích písmen do dlaně, apod. Všechny tyto systémy předpokládají znalost abecedy. Pro osoby, které se stali hluchoslepými ještě před osvojením řeči, je možné využít dalších metod. Musíme upozornit, že je i osoby s hluchoslepotou mají zbytky zraku a sluchu, které je možné využít. A tento fakt využíváme i pro výběr komunikačního systému.

Lormova abeceda
                                                   
Metoda TADOMA


Jedním z nejvyužívanějším AAK systémem v našich končinách jsou piktogramy. Pomocí piktogramů jsou zvyklí komunikovat i osoby bez postižení, piktogramy nás provází téměř všude, ovšem některým osobám mohou nahradit či doplnit komunikaci. Existuje několik variant piktogramů, každá země má jinou variantu, ovšem podstata zůstává stejná. V případě, že osobě nevyhovují piktogramy, je možné zvolit i fotografie, či barevné obrázky, ze kterých jsou nadále tvořeny tabulky či knihy, vše dle potřeb jedince. Jako doplňující dynamický komunikační systém lze uvést znak do řeči. Tento systém je vhodný pro osoby, které dovedou komunikovat verbálně, ovšem nedostatečně, tedy nedostatečnou verbální komunikaci doplňují klíčové znaky. Tento systém napomůže nejen k vyjádření, ale i k porozumění. Znak do řeči je vhodný především pro osoby s mentálním postižením, případně autismem, dysartrií, dyspraxií. Dalším systémem je Makaton, tento komunikační systém je založen na využívání manuálních znaků, obrázků a mluvené řeči, vzhledem ke komplexnosti systému je možné jej využít u osob s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením, autismem, ale i u osob s postižením sluchovým. Pro osoby s opravdu těžkým postižením a kombinovaným postižením lze využít facilitované komunikace, která je velmi rozporuplným komunikačním systémem. Podstatou je přidržování ruky či zápěstí osoby s postižením a zajišťuje tak zpětnou vazbu, tedy to, co chce jedinec sdělit. Pro komunikační potřeby je možné využívat piktogramy, obrázky, fotografie, předměty, či cokoliv, co dopomůže ke komunikaci. Cílem je postupně omezovat podporu druhé osoby. Rozporuplnost tohoto systému vychází z možnosti ovlivňování ruky, a tím i vůle jedince s postižením. Další pomůckou pro osoby, které nemluví, a mohou komunikovat pouze pohybem očí, je možné využít tabuli ETRAN – N. Na této tabuli, která je vyrobena nejčastěji z plexiskla, jsou na okrajích umístěny symboly, na které jedinec ukazuje pohybem očí. Symboly jsou přizpůsobovány mentálním možnostem jedince.  Osoby s těžkým a kombinovaným postižením mohou využít je komunikace na bazální úrovni, tedy bazální forma komunikace. Cílem je vytvořit pocit komunikačního bezpečí prostřednictvím tělesného prožitku (pomocí vibrací, orálních, vizuálních podnětů a doteků). Nezbytné u osob s těžkým kombinovaným postižením je schopnost vcítit se do jejich pocitů a prožitků. Detailněji se tímto typem komunikace budeme zabývat příště. Poměrně známým komunikačním systémem je VOKS (neboli výměnný obrázkový komunikační systém). VOKS bývá nejčastěji spojován s diagnózou autismu, ale je vhodný i pro jiné typy postižení (mentální postižení, dysfázie, apod.). Princip VOKS je ve výměně obrázku za konkrétní předmět. Obrázky jsou umístěny v komunikačních tabulkách a následně v komunikační knize, která tvoří v komunikaci jistý řád, což je pro osoby s autismem velmi důležité – jistota a řád.



Komunikační systémy u různých kombinací postižení

A teď trochu konkrétněji. Ač je problematika komunikace osob s kombinovaným postižením poměrně složitá a velice individuální, pokusíme se alespoň nastínit, které systémy je možné využít u různých kombinací. Opět ale připomínáme, že se jedná i situaci zcela individuální a každému může vyhovovat něco jiného.
U osob s kombinací tělesného a mentálního postižení je možné využít takový systém, který bude odpovídat jak tělesnému, tak i mentálnímu stavu. U osob s touto kombinací je nejvhodnější využít právě piktogramy či barevné obrázky. V případě, že jedinec je ztížen těžším stupněm mentálního postižení a piktogramy či obrázky jsou velmi abstraktní, je možné využít buď konkrétní předměty pro komunikaci, nebo tzv. zástupné předměty, tedy zmenšeniny předmětů denní činnosti nebo také fotografie. Je také možné využít také znaky, to ovšem bude záležet na možnosti jedince vykonávat cílený pohyb. Z komunikačních systémů by se dal tedy využít znak do řeči, MAKATON, VOKS, již zmíněné obrázky, fotografie, předměty či v případě těžké kombinace postižení facilitovanou komunikaci či bazální formu komunikace.
U jedinců, kteří mají kombinaci mentálního a zrakového postižení, je důležité využít ostatní smysly, které mohou na velmi dobré úrovni zkvalitnit komunikaci. U těchto lidí je možné nacvičovat velmi známé Braillovo písmo, ale pokud to mentální úroveň nedovolí, není dobré nic lámat přes koleno. Pokud mentální úroveň neumožňuje chápat písmo, které je skutečně velmi abstraktní, je možné využít speciálně upravených piktogramů či obrázků, které jsou vystouplé, tzv. reliéfní, a jedinec je tak může vnímat hmatem. Aby vjem byl komplexní, je také možné v obrázku využívat různé povrchy a materiály. Takto se dá upravit také například komunikační systém VOKS (výměnný obrázkový komunikační systém), který je možné využít. Ale vzhledem k tomu, že zrakové postižení může mít různé stupně, je velmi žádoucí využívat kompenzační pomůcky pro zrakově postižené (televizní lupy, turmon, čtecí zařízení, apod. – v případě zájmu se k tomuto tématu ještě vrátíme).

Velmi jedinečná a také náročná kombinace postižení je hluchoslepota. U tohoto postižení je velmi málo pravděpodobné, že jedinec bude plně neslyšící a plně nevidomí, ve většině případů se dá pracovat se zbytky sluchu či zraku, což se dá říci, že je pro rozvoj komunikace nezbytné. U těchto osoby se dají využít zástupné předměty. Je možné, že jedinec tento předmět částečně uvidí, ale je důležité, aby jej poznal hmatem. Pokud má jedinec zrak na tolik zachovalý, že je schopen jím vnímat, je velmi vhodné tyto zbytky zraku nadále rozvíjet. Není dobré si myslet, že tím zbytky zraku ušetříte, naopak. Tato skupina osob má specifické komunikační systémy, které nejsou zmíněny, ale v případě zájmu se jimi budeme nadále zabývat. Ve zkratce si je zmíníme. Je možné využít znakování ruku v ruce, znakování na tělo, Braillovo písmo, Lormovu abecedu, TADOMA, apod.


Facilitovaná komunikace


ETRAN N

Lormova abeceda

MAKATON

 VOKS 










Doporučená literatura:
Šarounová, J. et al. (2014). Metody alternativní a augmentativní komunikace (Vyd. 1. ed.). Praha: Portál.
Janovcová, Z. (2004). Alternativní a augmentativní komunikace: Učební text (1. vyd. ed.). Brno: Masarykova univerzita. 



Žádné komentáře:

Okomentovat