Terapie, které mohou pomoci komunikovat

Jen komunikační terapie?

Komunikace osob s kombinovaným postižením je velmi složitá oblast, ale terapie nemusí být pouze logopedická či komunikační. Tak jako celé lidské tělo je důležité chápat jako jeden celek, to samé platí i o procesu rozvoje komunikace. V tomto příspěvku si tedy uvedeme příklady terapeutických metod, které mohou, jako vedlejší produkt, dopomáhat při rozvoji komunikace, ač se to může zdát někdy i neuvěřitelné. Buďme k sobě upřímní, když se cítíme uvolnění, nic nás nebolí, komunikujeme na jiné úrovni, než v případě, že nám něco schází, tedy, pokud uspokojíme ty nejzákladnější potřeby (spánek, hlad, vylučování, odstraníme či zmírníme bolest, apod.), můžeme se zaměřit na potřeby vyšší, kam patří právě komunikace.

Jako první se seznámíme se synergickou reflexní terapií, tuto terapii lze představit jako komplexní systém, který je primárně určen pro osoby, které mají obtíže v pohybovém aparátu (DMO, skoliózy, pooperační stavy, stavy po úrazech, a jiné). Tento typ terapie je spíše podpůrný, doplňkový či také preventivní. Jeho hlavním cílem je zmírnění, odstranění a předcházení obtížím na pohybovém aparátu. Synergická reflexní terapie využívá a slučuje prvky z různých terapií, jedná se o akupunkturu, reflexní masáž rukou, nohou a hlavy, dále chiroterapii, myofasciální techniku a korekturu pro držení těla. Synergicitu přináší správná kombinace terapií využitých současně během jednoho sezení. Hlavními přínosy je celkové zmírnění napětí svalstva, dopomoc vybavení reakcí při Vojtově metodě, zlepšení koncentrace a vnímání, pohybového vzoru, stabilizace a zlepšení psychického stavu, zvýšení samostatnosti, zlepšení intelektuální složky, podpora ke správnému držen páteře, zlepšení v oblasti jemné a hrubé motoriky, úchopu, celkové zlepšení koordinace a stavu mluvních orgánů. A jak tedy může pozitivně ovlivnit komunikaci? Už jenom tím, že dojde k celkovému uvolnění, uvolní se i svalstvo obličeje, tudíž je možné snadněji vyvozovat slova, zlepší se kousání, polykání, apod. Jak je tomu u osob, které nekomunikují pomocí slov? Vlastně velmi podobně, terapie pomůže uvolnit svaly, takže jedinec, který komunikuje prostřednictvím znaků, pocítí změnu také. Stejně jako jedinec, který ke komunikaci využívá obrázky, které je potřeba zvedat, nebo na ně ukazovat, potřebuje mít volnější ruku, což je důsledkem terapie.

Další metoda M. C. Crickmayové je zaměřena především na osoby s dysartrií, tedy pro osoby s DMO, po CMP, degenerativních onemocněních, nádorech, atp. Tato terapie je zaměřená především na komunikaci, jelikož její autorka se domnívá, že u některých jedinců není důležité umět dokonale vyslovit slovo, ale spíše se zaměřit na komunikaci celkově, s čímž musíme jen souhlasit. U dětí s dysartrií, nebo u dětí s DMO, může schopnost vyslovit slovo natolik narušená, že každý pokus o vyslovení vytváří větší a větší blok, a tedy může docházet spíše ke škodě, než k užitku. Základním principem této metody je uvolnění reflexních mechanismů, tedy žvýkací pohyby, poté doporučuje přejít k nácviku hlasu, posléze žvatlání, produkci slov a jako poslední se zaměřit na věty. Jelikož v případě, že dojde k uvolnění základních činností, které jsou prováděny ústy a oblastí úst, může se přejít k uvolňování dále. Je poměrně škoda, že tato terapie v našich končinách není příliš známá.

Z hlediska komunikace je další metodou Padovan. Tato metoda spočívá v opakování a novém zpracování pohybových vzorců, jednoduše řečeno není dobré pracovat na samotném problému, ale na tom, co problému předchází, tedy respektovat vývojovou úroveň konkrétního člověka. Jedná se o další metodu, která není v česku dostatečně rozšířená.

Velmi zajímavá metoda Affolter – Metoda senzorické stimulace je vhodná především pro jedince s DMO nebo celkově tělesným postižením, které mají obtíže ve vnímání. Snížená možnost vnímání má za následek zhoršení interakce s okolím. V případě, že se zlepší vnímání, mohou se zlepšit i pohybové schopnosti. Terapeut by se měl přizpůsobit aktuálnímu stavu a terapie by měla probíhat prostřednictvím každodenních činností, při těchto činnostech by měl být dostatek hmatových, zrakových a dalších stimulů.

Poměrně známou metodou je Bobath koncept. Tato metoda vychází z poznatků neurofyziologie a zajímá se především o to, co jedinec umí zvládnout sám, k čemu potřebuje dopomoc a co nezvládne. Tato metoda je zaměřena především na nácvik běžných denních činností, jedná se tedy vlastně o funkční metodu, která učí člověka být co nejvíce samostatný. A pro koho je vhodná? Pro jedince po cévní mozkové příhodě, s degenerativním onemocněním, DMO, apod. Tato metoda je často dávána do opozice s metodou Vojtovou, která je velmi účinná, ale některými ne moc oblíbená. Vojtova metoda reflexní lokomoce je vhodná pro děti i dospělé, ale na rozdíl od Bobatha je metodou založenou na reflexech, tedy není potřeba, aby pacient přímo spolupracoval, jelikož jednotlivé pohyby jsou vyvolány pomocí tlakových bodů. Obě tyto metody dopomáhají i rozvoji komunikace, a to uvolněním svalstva, odstraňováním nesprávných pohybových vzorců a nácviku těch správných. Odstraňováním těchto nesprávných vzorců může docházet k uvolnění obličejového svalstva a tím může dojít i ke zlepšení verbální komunikace. V případě, že jedinec komunikuje pomocí alternativního nebo augmentativního komunikačního systému, mohou tyto metody dopomoci k uvolnění svalstva a tím může dojít ke snazšímu manipulování s obrázky nebo jedinec lépe ukazuje znaky či gesta.

Metod pro nácvik komunikace je mnoho a je vhodné zvážit, která metoda je zrovna nejvhodnější. Pro představu jsme uvedli pár metod, které nejsou příliš známé, ale je dobré, aby rodiče měli povědomí o nejrůznějších metodách. Pro nácvik komunikace, respektive porozumění komunikaci, je docela důležité, aby se s člověkem, dítětem, komunikovalo neustále několikrát denně. Může se to zdát těžké a nesplnitelné, ale pro zvyšování komunikační schopnosti u jedinců s těžkým kombinovaným postižením nezbytné. A jak to udělat? Existuje metoda, které se říká komentování činnosti, princip je velmi jednoduchý, při každodenních činnostech – komentujme to, co děláme. Je to snadné a zároveň není ani obtížné vymýšlet to, o čem mluvit. Komentovat činnost lze při vaření, uklízení, sledování filmu (komentování děje), a podobně. Nezapomínejme ovšem komentovat i činnost, kterou provádíme s člověkem s postižením. Komentování zvyšuje pojmovou i slovní zásobu, pojmová zásoba znamená pochopení pojmu, nikoliv konkrétního slova. Toto je důležité si u jedinců s těžkým kombinovaným postižením uvědomit. Například si uveďme slovo koupel, jedinec s těžkým kombinovaným postižením si při zaslechnutí tohoto slova vybaví pocity, které při této činnosti mívá. Pokud mu vyvolává příjemné pocity, určitě nás odmění úsměvem či projevem libosti. Stejně tak při činnosti, která mu příjemná není, jistě dostaneme odpověď negativní, ač třeba „pouze“ na neverbální úrovni. ALE pokud nebudeme zvyšovat slovní, nebo spíše pojmovou zásobu, nemůžeme očekávat její zvyšování a bude obtížnější propojování si pojmu a činnosti.

Použitá literatura:

Klenková, J. (2007). Terapie v logopedii. Brno: Masarykova univerzita.